Výpočet vlastních frekvencí a vlastních tvarů kmitání
Výpočet vlastních frekvencí umožňuje primárně nastavit parametry materiálového útlumu. Uživatel si volí počet požadovaných nejnižších vlastních tvarů.
Výpočet je pro požadovaný počet vlastních frekvencí proveden inverzní metodou iterace podprostoru. Lze zvolit buď metodu Gram Schmidtovy ortogonalizace nebo Jacobiho metodu rotací pro řešení redukovaného problému vlastních čísel.
Jacobiho metoda vyžaduje zpravidla menší počet iterací a počet nalezených vlastních frekvencí je obecně vyšší než požadovaný. Může se však stát, že některé frekvence nejsou při výpočtu nalezeny. Ke kontrole je použita Sturmova posloupnost.
Gram Schmidtova metoda vyžaduje sice větší počet iterací, ale z pohledu možného vynechání některých vlastních frekvencí je spolehlivější.
Metody pro výpočet vlastních frekvencí
Při výpočtu vlastních frekvencí pro výpočet parametrů materiálového útlumu je často nutné zvolit správný mód kmitání odpovídající předepsanému zatížení - kmitání pouze v horizontálním směru (zadává se pouze horizontální složka zrychlení), nebo ve vertikálním směru (zadává se pouze vertikální složka zrychlení), případně kombinace obou směrů kmitání (předepisují se obě složky zrychlení). Eliminaci některých módů kmitání lze zajistit zavedením vhodných okrajových podmínek na svislé hranici.
Nastavení okrajových podmínek na svislé hranice pro výpočet vlastních tvarů
Program umožňuje následující varianty podepření (pro výpočet vlastních frekvencí a tvarů):
Varianty podepření při výpočtu vlastních frekvencí a tvarů
Dalším vodítkem pro výběr vlastního tvaru kmitání pro výpočet parametrů materiálového útlumu jsou parametry "Modální faktor podílu vlastního kmitání" Γα,i a "Efektivní modální hmotnost vlastního tvaru" mα,i, které udávají míru příspěvku vlastního tvaru kmitání do horizontálního nebo vertikálního směru.
Podrobnější informace lze nalézt v teoretickém manuálu na našich webových stránkách.