Speciální charakteristiky dílců
Jako speciální označujeme ty charakteristiky dílců, které jsou zajímavé jen pro určité případy konstrukcí a jejichž uživatelské nastavení ve většině případů není nutné provádět. Patří sem volba výpočetního modelu prutu (s vlivem smyku nebo bez něj), zadání zabránění deplanaci při kroucení a zadání speciálních případů uložení konců dílců.
Vliv smyku
Při výpočtu je možno použít dvojího teoretického modelu prutu. První model splňuje tzv. Bernoulli - Navierovu hypotézu, podle níž rovinný průřez kolmý ke střednici prutu před deformací, zůstává i po deformaci rovinný a kolmý k deformované střednici. Tento model zanedbává vliv smykových sil na přetvoření a vyhovuje pro většinu typicky prutových konstrukcí, kdy podélný rozměr prutu je výrazně (řádově) větší než rozměry jeho průřezu. U prutových prvků, které mají větší průřezové rozměry (např. masivní trámy), již není možno vliv smyku zanedbat a je třeba jej zahrnout do výpočtového modelu prutu. Počítáme pak podle tzv. Mindlinovy hypotézy, která praví, že průřez rovinný a kolmý ke střednici prutu před deformací, zůstává i po deformaci rovinný, ale není už kolmý k deformované střednici prutu. Tuhost prutu se snižuje vlivem smykových sil na deformace.
Zabránění deplanace na koncích dílců
Při kroucení prutů dochází k deformaci průřezu jednak v jeho rovině a jednak ke zprohýbání v kolmém směru, tedy ve směru podélné osy prutu. To je deplanace. Jestliže této deplanaci není zabráněno, v průřezu vzniká od kroucení pouze smykové napětí, průřezy se ve směru osy prutu volně deformují a dochází k tzv. volnému kroucení. Pokud však deplanaci konstrukčně zabráníme (tuhým upevněním ve styčnících), v průřezech budou od kroucení vznikat vedle smykových i normálová napětí, dochází k tzv. vázanému kroucení. Je třeba dodat, že některé tvary průřezů nedeplanují ze své geometrické podstaty a proto v prutech těchto průřezů dochází pouze k volnému kroucení. Deplanace nastává zejména u ocelových průřezů, a to u těch, které mají nenulovou výsečovou pořadnici ω a tedy i výsečový moment setrvačnosti Iω. Pouze u těchto průřezů je umožněno v programu zadávat charakteristiky zabránění deplanaci.
Zabránění deplanaci se zadává jako konstanta z uzavřeného intervalu <0;1>, přičemž 0 znamená zcela volnou deplanaci, 1 je deplanace úplně znemožněná. Čísla mezi těmito mezemi určují míru částečného zabránění deplanaci.
Na dílcích s průřezy, které mohou deplanovat je možno po výpočtu prohlížet a předávat pro dimenzování trojici vnitřních sil, které vznikají v průřezu vlivem kroucení. Jsou to moment volného kroucení Tt, bimoment B a moment vázaného kroucení To. Momenty Tt a To vyvolávají v průřezu smykové napětí, důsledkem bimomentu B je normálové napětí na průřezu.
Speciální uložení konců dílců
Uložení konců dílců je možno libovolně nakombinovat z připojení volných, pevných a pružných.
Vyloučený tah či tlak
U každého dílce lze vyloučit tahové či tlakové namáhání. V takových případech přestává v konstrukci platit princip superpozice a průběhy vnitřních sil pro kombinace musí být stanoveny přímým výpočtem, nikoliv součtem hodnot jednotlivých zatěžovacích stavů. Výpočet je tedy časově náročnější, v případě velkého množství kombinací není možné získat výsledky v reálném čase.
Samotný výpočet probíhá iteračním způsobem, v jednotlivých iteracích jsou z matice tuhosti odstraňovány prvky, v kterých se vyskytuje nepovolený způsob namáhání. Při modelování konstrukce je třeba si uvědomit, že při vyloučení dílce ve výpočtu není uvažováno ani s vlastní tíhou dílce, ani s jakýmkoliv zatížením, které bylo na dílec zadáno.