Online nápověda

Zatížení

Zatížení je model fyzikálních vlivů, které působí na skutečnou konstrukci. Program umí modelovat několik typů fyzikálních vlivů , a to: působení sil a momentů, působení vlastní tíhy konstrukce, vnucené deformace konstrukce a vliv změn teploty na konstrukci. Zatížení jsou uspořádána do zatěžovacích stavů.

Silová zatížení

Silová zatížení mohou působit na dílce nebo na styčníky. Podle typu zatížení to mohou být osamělé síly, osamělé momenty nebo spojitá zatížení silová. Pro jednoznačné určení zatížení je třeba zadat zatěžovací stav, do nějž zatížení patří, prvek, na nějž zatížení působí (konkrétní dílec nebo styčník), velikost zatížení v patřičných silových, resp. momentových jednotkách, orientaci zatížení a u zatížení dílců také umístění zatížení na dílci v patřičných jednotkách délky.

Zatížení deformacemi

Deformace lze předepisovat pouze styčníkům. Styčník, jemuž chceme předepsat deformaci, musí být ve směru této deformace podepřen, což platí pro posuny i pro natočení. Při zadávání velikosti deformace, je třeba dát pozor na jednotky, v nichž se tato velikost udává.

Zatížení vlastní tíhou

Zatížení vlastní tíhou se generuje automaticky v okamžiku, kdy založíme zatěžovací stav typu vlastní tíha. Vlastní tíha se generuje jako záporné spojité zatížení ve směru globální osy Z, po celé délce dílců. Hodnota tohoto zatížení je dána průřezovou plochou profilu dílce a měrnou tíhou materiálu dílce. V tomto zatěžovacím stavu není možno vytvářet další zatížení. Pokud chceme toto zatížení upravovat nebo k němu přidávat jiná silová zatížení, můžeme změnit kód zatěžovacího stavu na silový. Zatížení vlastní tíhou bude pak prezentováno jako běžné silové spojité zatížení výše uvedené velikosti, orientace směru a rozměru.

Zatížení změnou teploty

Změnou teploty rozumíme celkové ohřátí nebo ochlazení dílce nebo nerovnoměrné oteplení nebo ochlazení jednotlivých povrchů dílce. O změně teploty hovoříme proto, že zadávané hodnoty nejsou absolutními hodnotami teploty změřené teploměrem na konstrukci, ale jsou to rozdíly takto naměřených hodnot proti teplotám, při nichž byla konstrukce budována a při nichž předpokládáme, že v konstrukci nejsou žádná vnitřní pnutí vlivem teploty. Kladné hodnoty znamenají ohřátí konstrukce, záporné ochlazení. Zatížení změnou teploty lze aplikovat pouze na dílce.

Obecné zadání zatížení změnou teploty v prostoru není úplně triviální a skládá se ze dvou částí. Z popsání teplotního pole v rovině průřezu dílce a z umístění průřezu v tomto teplotním poli. Teplotní pole se zadává pomocí obdélníku a hodnot změn teploty ve středech jeho stran. Obdélník je určen délkami stran dy a dz, změny teplot na jeho stranách jsou značeny t_h-horní, t_d-dolní, t_l-levá a t_p-pravá strana obdélníku. Je třeba zadat minimálně jednu a maximálně tři hodnoty změny teploty. Zadanými hodnotami je pak proložena rovina, a to následujícím způsobem: Je-li zadána jedna hodnota, rovina má konstantní hodnotu a modeluje rovnoměrné ohřátí nebo ochlazení celého průřezu. Při zadání dvou hodnot je těmito hodnotami proložena rovina tak, že gradient změny teploty má směr spojnice dvou zadaných hodnot. Tři zadané hodnoty určují pak rovinu jednoznačně.

Poloha průřezu vůči zadanému teplotnímu poli se určuje pomocí souřadnic těžiště průřezu v zadaném obdélníku. Za počátek je vzat levý dolní roh obdélníku.

Standardní rozměry obdélníku a umístění průřezu v něm, které program nabízí, jsou takové, že obdélník tvoří nejmenší obálku průřezu. Tato poloha se zřejmě bude hodit pro většinu praktických případů.