Kruhová smyková plocha
Všechny metody mezní rovnováhy předpokládají rozdělení zemního tělesa nad kruhovou smykovou plochou na bloky (dělící roviny mezi bloky jsou vždy svislé). Statické schéma působících sil na blok je na obrázku.
Statické schéma - Bishopova metoda
Zde Xi a Ei jsou smykové a normálové síly mezi bloky, Ti a Ni jsou smykové a normálové síly na úsecích smykové plochy, Wi jsou tíhy jednotlivých bloků.
Jednotlivé proužkové metody se liší svými předpoklady a zdali splňují silové podmínky rovnováhy resp. momentovou podmínku kolem středu O.
Program umožňuje výpočet pomocí následujících proužkových metod:
Je-li v řezu svahu zadána podzemní voda (jedním z pěti způsobů), projeví se to při výpočtu tíhy bloku a při výpočtu smykových sil (započtením pórového tlaku). Do vztahů mezi normálovými a smykovými silami se dosazují efektivní smykové parametry pevnosti zemin.
Zavedení sil v kotvách a vody nad terénem do výpočtu
Síly v kotvách jsou uvažovány jako vnější zatížení svahu, jsou vztaženy na běžný metr svahu [kN/m] a zavedeny do momentové výminky rovnováhy. Tyto síly mají přispět k dostatečné stabilitě svahu, pokud to nelze zajistit jiným vhodným způsobem. Velikost kotevních sil není samotným programem omezena, a proto je nutno zadávat kotevní síly o reálné velikosti.
Vliv vody nad terénem je uvažován jako soubor sil působících kolmo na povrch svahu a současně jako pórový tlak na smykové ploše, který je odvozen od polohy hladiny vody vůči smykové ploše. Síly od vody působící na povrch svahu jsou zavedeny do momentové výminky rovnováhy jako síly působící na příslušných ramenech ke středu smykové plochy.
Je možné optimalizovat smykovou plochu a zjistit její nejkritičtější polohu (nejnižší stupeň stability SF).